Zrození dvou nahých palců

Jak se tak dneska nosí, žije palec jménem Levý a palec jménem Pravý. Téměř celý život žijí vedle nevědouce o sobě. Tedy téměř. Oba si vzpomínají na svá palečková léta, kdy spolu soužili, objevovali svět a byli plní elánu.

Dokonce objevovali i druhé palečky. Zcela jiné. Zjišťovali, že celý svět se skládá z palečků. Každý byl jiný, ale přece paleček. Bylo úžasné se s nimi setkávat.

Obsah

1. Ztráta osobnosti
2. Proměny
3. Rozhodnutí

Ztráta osobnosti

Najednou se však do jejich života začaly plést nejdříve různé dupačky, ponožky, punčochy až nakonec i boty. Občas se vzájemně ještě zahlédli přes sandálky, ale i těm brzy odzvonilo. Ztratili jeden druhého. Ztratili svět palečků a byli uzavřeni do svých vlastních malých zatuchlých životů bez možnosti sdílení.

Postupem času zapomněli na svá palečková léta, přijali svůj život za zcela normální. Tolik času o samotě otupilo jejich smysly a vnímání. Do té míry, že ani při koupelích nebo převlékání do jiných ponožek nevnímali jeden druhého. Existovali v podstatě v uzavřené bublině vlastních myslí. Žili doslova vedle sebe.

Jednoho dne však přišel okamžik, který dočista změnil jejich život.

Proměny

Oba si hověli ve svém zatuchlém světě, přemýšleli a bědovali nad promarněným životem plný smutku. Najednou se však stalo cosi nečekaného. Bez upozornění se ocitli bez bot a bez ponožek. V první chvíli si neuvědomili jedinečnost okamžiku. Ten přišel o něco později.

Otevřela se opona a oba kráčeli vedle sebe čerstvým vzduchem, po vlhké trávě, po suché hlíně. Pocit byl natolik úžasný a dech beroucí, že probudil i naše dva spáče. Nejistě se rozhlíželi kolem a divili se. Divili se všemu ve svém okolí.

I sobě!

“Jé, to jste vy Pravý!” Ozývá se Levý.
“Dobrý den, Levý. Už jsem si vás taky všiml, ale přecházely mi oči údivem nad tou krásou, že jsem neměl ani čas vás pozdravit.”
“To nevadí Pravý. Vždyť já jsem vás také nepozdravil. Je hezké vás opět vidět.” Usmívá se Levý na svého známého z dětství.
“Ano, ano jistě.”

“Jéééé, to je svět!” Řičeli znovu oba a tančili v barvách přírody, v nekonečných odstínech života. Užívali si náhlou svobodu.

Jenže jejich dosavadní životy byly doposavad plné útrap, slepoty a samoty. Najednou se cosi v jejich myslích začalo kroutit jako had. Had jim začal nasykávat:

“Co se to děje? Je to normální? Jste normální? Je to správné? Zasloužíte si to vůbec? Co ostatní? Ti mají smůlu? Proč jste nazí?”

A plno dalších otázek, které byli tuze nepříjemné.

“Kde se berou?” Povídá Levý.
“Co se kde bere?” Na to Pravý.
“Vy to neslyšíte Pravý? Ty otázky. Děsivé otázky!”
“Nevykejte mi Levý! Vždyť žijeme stejný život. A máte pravdu. Slyším je. Nedají mi spát.” Sklesle odpovídá Pravý a klopí zrak. V jeho slovech je slyšet zklamání, pochyby a nedobré zkušenosti.

Dlouho mezi sebou mlčí. Oba sledují, jak jim pod zraky ubíhá svět. Ticho je dlouhé a hutné jak zdrclá buchta. Dá se krájet.

Nakonec přijde facka jako blázen v podobě studené sprchy!

„Ježiš!“ Vykřiknou oba souhlasně
„Hele Pravý, co kdybychom se vrátili? Já se necítím dobře. Mám strach.“
„Já mám také strach Levý. Ale…když…já cítím, že se mi to líbí.“
„Hm, je to správné Pravý?“
„Co myslíte?“
„No, co na to ostatní?“
„Já nevím Levý. Mám strach, že je mi to jedno. Ať si myslí, co chtějí.“
„Ale, co když nás nebudou mít rádi Pravý?“
„Máte pravdu, Levý“

Jejich debata plynula neustále dokola a stejným směrem. Probírali, z čeho mají strach, co řeknou ostatní a zda nebude lepší se vrátit k předchozímu životu. Občas se tak shodli, ale vždy jeden z nich vrátil míček s otázkou svobody do hry. Čas plynul, míjel je jako splašený. Oba uzavřené ve svých myšlenkách.

Rozhodnutí

„Levý, co když se na vykašlem a budeme si užívat současnou chvíli? A co bude dál se uvidí?“
„Já vám nevím Pravý. Láká mě to.“
„Pojďme do toho. Co se může doopravdy stát?“
„Doopravdy jako doopravdy? Já nevím…nic?“
„Přesně Levý. Nic. Třeba se probudíme a zjistíme, že všechno byl jen sen.“
„To bych nerad Pravý“
„Já taky, ale co bychom s tím nadělali? Prd! A přece jen, není to krásné?“
„Je Pravý. Moc.“
„Navrhuji, abychom si to užili! Plnými doušky a přijali vše, co se s tím pojí!“
„Tak jo Pravý“

Levý nezněl moc přesvědčivě, ale dal na slova Pravého. Přeci jen se zdál jaksi moudřejší, i když byli oba téměř stejní.

Přečetl sis o zrození dvou svobodných palečků. Sleduj jejich další příhody a poznej jejich život naplněný štěstím a svobodou, nezastřeným viděním a nekonečnými možnostmi.