Proč by děti měly chodit více naboso?

Dovolím si volně přeložit článek z kategorie „Chůze naboso a zdraví“ nebo přímo vlastní post „Bosá chůze a vliv na zdraví„, který vyšel v The Washington Post. S mnoha částmi textu (hlavně z počátku) mám bohaté zkušenosti a zdá se, že v tom nejsem sám 🙂 I na druhé straně koule se potýkají s podobnými předsudky.

Text už je z dnešního pohledu historický a možná patří do archivu. Já si však myslím že se za 7 let v našich společenských myslích nezmění zhola nic. Proto jej stále považuji za aktuální. Dost plkání, pojď na to.

„Během jednoho nezvykle teplého dne letošní zimy jsme se s manželem a s našimi třemi chlapci vydali na dětské hřiště. Sluníčko hřálo a kluci toho rychle využili. Jakmile dorazili na hřiště, všichni tři okamžitě shodili lehké bundy, boty a ponožky. Běhali, šplhali, nohama se obtáčeli kolem tyčí a byli z toho nadšení. Netrvalo dlouho a několik dalších dětí na hřišti se toho chytilo a pokusilo si boty a ponožky také sundat. Pozn.: Strhla se prostě lavina 🙂

„NE!“ vykřikla jedna maminka, „Nesundávej si ty boty!“ Když se dítkozeptalo, proč nemůže, jednoduše prohlásila: „Boty si venku vždycky necháváme“. Nebylo to nic nového. Už léta jsme na hřišti ta divná rodina, která si hraje na honěnou, balancuje na slackline opodál a cvičí stojky bez bot. Klidně všichni dohromady, my i naše děti.

Jak (a proč) pustit do všedního dne svého dítěte trochu rizika?

Pozn.: A jedná se vůbec o riziko?

Jednou se stalo, že rodič nedovolil svému synovi sundat si boty, když jsme ho pozvali na naši slackline. Chlapeček to ale rychle vzdal. S botami na nohou nedokázal udržet rovnováhu.

Jindy mě zase jeden otec pokáral před svým dítětem za to, že jsem dětem dovolil chůzi bez bot. Toto odsouzení mi nevadí. Jsem si jistá svými rodičovskými rozhodnutími a činím je cíleně a plně informovaně. Nicméně mě zajímalo proč tolik rodičů malých dětí zakazuje, aby si venku sundávaly boty. Rozhodla jsem se prozkoumat mýty a výhody chůze naboso.

Doporučuji si přečíst „Otázky a zaklínadla k bosé chůzi„, ve kterém se zabývám právě neinformovanými názory, pohledy na bosou chůzi a strachy ve společnosti.

Dva nejčastější důvody, proč rodiče nedovolují svým dětem chodit venku bosky

Mezi dva nejčastější důvody, patří strach z poranění nohy a obava, že si přes nohy přenesou nějakou nechutnou nemoc nebo chorobu. Pokud nežijete ve městě, kde může být rozbité sklo, je pravděpodobnost poranění nohy minimální. Zejména na měkkém gumových površích hřišť, kde je dobře vidět a kde se lze vyhnout šlápnutí na předměty. Děti i dospělí, kteří chodí často naboso, mají zvýšený smysl pro okolí a snadno si všimnou ostrého předmětu, kterému se potřebují vyhnout. Čím více chodí děti naboso, tím více se také jejich chodidla otužují, což vede k přirozenější ochraně.

K tématu mám na webu spoustu článků, například zde: „Bosá chůze a vliv na zdraví„ a nebo pokud se budeme bavit o dětech, pak následuj článek: „Barefoot a děti„

Co se týče přenosu nemocí nebo chorob z chození naboso. Naše kůže je obecně navržena tak, aby nepropouštěla choroboplodné zárodky. Pozn.: Jinak bychom byli neustále nemocní, až mrtví. Je mnohem pravděpodobnější, že se nemoc rozšíří nebo že se vůbec nakazíte rukama (vzpomeňte si na kliky, umyvadla, klávesnice a madla), kde je bakterií nejvíce. Děti si mnohem častěji strkají ruce do úst a dotýkají se obličeje a očí, tedy míst, kudy se do těla nejčastěji dostávají nemoci. Pozn.: Zastávám teorii, že i toto je od přírody dáno, neboť nejenže děti zkoumají svůj svět ústy (hlavně v počátcích své poutě), ale také proto, aby se osídlily bakteriemi. V dnešní době je mnohem pravděpodobnější, že se dítě nakazí nemocí přenášenou komáry nebo klíšťaty, než parazitem.

Boty ve skutečnosti vytvářejí příležitost k onemocnění tím, že zachycují bakterie a plísně (díky tmě, teplu a vlhkosti) a drží je u nohou, čímž vytvářejí ideální prostředí pro atletickou nohu nebo plíseň.

Boty ničí chodidla

Kevin Geary, rodičovský guru, učitel a autor webu Revolutionary Parent, který se věnuje výchově fyzicky a psychicky zdravých dětí, tvrdí, že boty dětem ve skutečnosti docela škodí. Boty ničí chodidla, brání správnému rozložení prstů, což narušuje schopnost správné funkce chodidla. Brání správnému pohybovému vývoji, což může způsobit, že děti budou náchylnější ke zraněním chodidel a dolních končetin. Výhod chození naboso je však nepřeberné množství.

Jedním z hlavních přínosů toho, že dítě může chodit bosé, je, že si tím posiluje chodidlo a dolní končetiny. Tělo je pohyblivější a méně náchylné ke zranění. Zlepšuje se také propriocepce, tedy vnímání vzájemné polohy sousedních částí těla a síla úsilí vynaloženého při pohybu. Jinými slovy, chůze naboso pomáhá dítěti rozvíjet povědomí o svém těle. 

Nervy v chodidlech jsou citlivé (na chodidle je více než 200 000 nervových zakončení – jedna z nejvyšších koncentrací v celém těle) právě z tohoto důvodu. Díky nim jsme opatrnější a lépe se přizpůsobujeme zemi pod sebou. Naboso lépe šplháme, otáčíme se, udržujeme rovnováhu a rychle se přizpůsobujeme terénu, pokud chodíme po nerovné zemi nebo po čemkoli jiném než po betonu či dlažbě.

Podpořte přítomnost mysli a vědomé vnímání

Dr. Kacie Flegalová, která se specializuje na pediatrii, napsala o optimálním vývoji mozku a nervové soustavy kojenců a batolat, že bosá chůze malým dětem velmi prospívá. „Jedním z nejjednodušších způsobů, jak motivovat proprioceptivní a vestibulární vývoj, je nechat děti co nejvíce chodit naboso.“ Dále říká: „Další výhodou bosého chození u dětí je podpora přítomnosti mysli a vědomého vnímání. Jak malé polštářky dětských chodidel cítí, pohybují se a udržují rovnováhu na povrchu, který zkoumají, informace vysílané do mozku z hmatových, proprioceptivních a vestibulárních drah tlumí nebo potlačují ostatní cizí smyslové vjemy. Tím se vytváří soustředění a uvědomění si chůze a pohybu v prostoru. Děti se lépe orientují ve svém okolí.“

Pediatr Dr. William A. Rossi vše vystihl, když napsal: „Trvalo 4 miliony let, než se vyvinula naše jedinečná lidská noha a z ní vyplývající charakteristická forma chůze. Za pouhých několik tisíc let a s jedním nedbale navrženým nástrojem, jsme pokřivili čistou anatomickou formu lidské chůze. Znemožnili její technickou účinnost, postihli ji přetížením a stresem a upřeli jí její přirozenou ladnost tvaru a snadnost pohybu.“

Chůze naboso je radost

A konečně chůze naboso je radost pro smysly, zejména pro malé děti, které zažívají všechnu novost hmatového světa kolem sebe. Vzpomeňte si na uvolňující pocit při chůzi po měkkém teplém písku na pláži, na osvěžující pocit chladné orosené trávy v časném ránu letního dne, na pocit kluzkého mokrého bláta mezi prsty, na pocit drsné kůry stromu, na šplouchání louže pod vašima nohama. Všechny tyto pocity můžou děti zažít, když jim umožníme, aby si užily chvíle bez bot.

Užijte si své nohy a to, k čemu byly stvořeny.“ [1]