Barefoot perly

Žádné svině nečekej, jen barefoot perly.

Další nálož můžeš číst i v Otázky a zaklínadla k bosé chůzi.

Obsah

1. Bosá chůze je můj sen!
2. Kdes nechal boty ty vole
3. Perla 3
4. Perla 4
5. Perla 5
6. Jak jsem k penězům přišel

Bosá chůze je můj sen!

Březen 2022. Při vystupování z vlaku jsem potkal staršího pána, který na mě chvíli kouká. Zrakem sjede níž, podívá se mi na bosé nohy a povídá: “To je můj sen!” Mě hned nenapadá, co myslí, neboť jsem vedl dcerku. Podívám se dolů a dojde mi, že myslí chůzi naboso. Odpovídám: “Tak si ho splňte, není to tak těžký.” Pán odpovídá: “Dobře.” Vystupuji a nechávám ho za sebou.

Kdes nechal boty ty vole

Podzim 2020. Jdu po městě a potkám kluka, který mě sjede pohledem a s negativním nádechem povídá: “Kdes nechal boty ty vole.”

Perla 3

„Kdes to viděla!“
„Spousta lidí chodí bos. Třeba Dušek.“
„No to je taky pěknej blázen!“

Perla 4

„Na nohách jsou senzory, které rozvádí teplo do celého těla.“

Perla 5

Spíše se mi stala zajímavá situace, než vyslovená perla. Šel jsem 27. 11. 2022 (cca 5,5 °C) s dcerou na procházku a potkal paní.

„Jé, ty máš krásné autíčko.“
„A jak jsi krásná.“
„Ježiš, vy jste bos!“
„Ano, já chodím bos.“

Při těch slovech si mě paní změřila pohledem, zatáhla za špagát, na jehož konci byl pejsek vythnut z čmuchání, a spěšně rázovala pryč. Po několika krocích jsem se za ní ohlédl…samozřejmě jsme se střetli pohledem, načež paní sklopila zrak a pádila pryč. Bylo to zvláštní a od paní zcela nehrané. Údiv a strach.

Jak jsem k penězům přišel

Píše se duben 2023 a narodil se nám kluk Metoděj. Byl jsem manželce v zelenině pro zelí, aby jej mělo v záloze, kdyby její poprsí potřebovalo. Obchod byl „vietnamský“ (omluvte mou neznalost) a žena při pohledu na mé bosé nohy znejistěla. Pokradmu mi je okukovala. Po chvíli se odvážila.

Žena: „Vy ne boty?“
Já: „Ne ne, nenosím. Nepotřebuji“
Žena: „Nepotřebuji…“

Při placení přišly na řadu otázky a přes jazykovou bariéru zvláštní dialog:

Žena: „Velikost?“
Já: „Jaká velikost?“
Paní ve frontě: „Asi myslí velikost Vaší nohy.“
Já: „Cože?“ Podíval jsem se na ženu a povídám: „No 47, ale proč to potřebujete vědět?“ Bez odpovědi.

Vyjdu ven s dcerou a balím zelí do batohu. Vyjde za mnou žena a povídá.

Žena: „Pane, zítra. Tady, boty, 47. Jo?“
Já: „Ne ne, já boty nenosím. Jste hodná, ale já je nepotřebuji, opravdu.“

Žena mi nevěří a má stále zvláštní výraz ve tváři. Jdeme s dcerou k blízkému přechodu a čekáme na zeleného panáčka. V tom se někdo řítí za našimi zády. Ohlížím se, žena mi vrazí 400 Kč a:

Žena: „Boty.“
Já: „Ježíši kriste, to né. Neblázněte, já to nepotřebuji, já boty prostě nenosím.“

Žena odbíhá zpět do obchodu. Jsem zmaten a chvíli nevím, co dělat. Během několika vteřin jsem se vzpamatoval a vcházím znovu do obchodu. Vidím ženu a vracím jí peníze.

Já: „Jste úžasná, ale já ty peníze nepotřebuji. Já chodím bos, protože chci. Protože mě to baví.“
Žena: „Sklání hlavu a peníze neochotně přijímá s pohledem upřeným na podlahu.“

Vycházím z obchodu a žena ještě na poslední chvíli vráží dceři pytlík s bonbóny se slovy: „Mimi.“

Celé to skončilo a při pomyšlení na událost se mě zmocňuje pocit, zda jsem ženu nějak neurazil vrácením peněz. Musím tam ještě párkrát zajít a se ženou se více sblížit. Nějak to tak cítím.

Zbytek mi připadá stále vtipný a v životě by mě podobný příběh ani nenapadl.